Se svolením autorky zde publikujeme smutnou zpověď mladé lékařky, která svědčí o kritické situaci v našem zdravotnictví.
Vážení,
dovolte mi poděkovat Vám za Vaši snahu zachránit české zdravotnictví. Bohužel mě čím dál víc přepadá pocit marnosti. Jsem lékařka – anestezioložka zatím neatestovaná. Medicínu jsem dokončila v r. 2011. V té době probíhala akce „Děkujeme, odcházíme“. Já jako dítě z naprosto nelékařské rodiny, jsem až v té době začala přicházet na to, jak zdravotnictví v našem státě funguje.
Sledovala jsem internetové zprávy na dané téma a hlavně jsem se zajímala o diskuzi běžných lidí – pacientů pod články. Díky nim jsem pocítila silnou chuť buď s medicínou rovnou praštit nebo po dokončení studia nastoupit někam do fabriky k pásu. Ta nevraživost lidí vůči lékařům a jejich požadavkům byla děsivá. Překonala jsem svůj nepříjemný pocit a v euforii z dokončeného studia jsem nastoupila do práce na ARO FN Plzeň. Práce se mi líbila velmi, troufám si tvrdit, že jsem pro sebe našla ten správný obor. Bohužel po cca dvou letech mi začalo docházet, že pokud zůstanu na tomto pracovišti a vůbec v ČR, nikam dál se neposunu.
Podrobnosti teď nechám stranou, ač jsou zajímavé, nejsou momentálně tím hlavním, co mám na srdci. Učinila jsem tedy rozhodnutí a sehnala práci v Německu, velmi blízko za hranicemi. Práce v Německu není o nic snazší než u nás, má svá specifika, každopádně jsem se od roku 2014 hodně naučila a moje práce byla adekvátně finančně ohodnocena. Momentálně jsem na rodičovské dovolené a ani v tomto ohledu si nemůžu stěžovat.
Jednou bych se chtěla vrátit do Čech, ale obávám se, že nebude kam. Proto se také snažím lidem mimo zdravotnictví vysvětlovat, o co nám lékařům jde. A v tom vidím ten problém, je to házení hrachu na zeď, naprostý zmar a zoufalství. Právě jsem ukončila rozsáhlou diskuzi na facebooku ohledně situace v domažlické nemocnici. Snažila jsem se vysvětlit, proč lékaři odcházejí. Odpovědí, která dostala nejvíce „lajků“ bylo, že ať si jdou, ale ať si studium zaplatí, protože vystudovali z kapes daňových poplatníků. A že ti slušní nikam neodcházejí. A že odchod není forma protestu, že naším „posláním“ je, zůstat v ČR a léčit pacienty, že přece nikdo nezná žádného chudého lékaře. Pikantní na tom všem je, že takto se mnou diskutovala bývalá zdravotní sestra.
Vyzvala jsem dotyčné k podepsání Vaší petice. Petice, která od začátku akce získala k dnešnímu dni kolem 3800 podpisů, troufám si tvrdit, že převážně od zdravotníků. Pro srovnání petice za „dobrý zákon o národním parku Šumava“ získala 63 000 podpisů. Lidé prý nemají čas starat se o zdravotnictví, dokud nejsou nemocní. Tak jak to, že na Šumavu si čas najdou? Něco mi říká, že nejde o čas, jde o to, že lékaři jsou veřejnosti prezentování jako vyžírkové, hamižní lumpové, kteří okrádají náš stát, nás všechny a nikdy nebudou mít dost. Víte co? Já už se vlastně asi ani vracet nechci.
S pozdravem
MUDr. Eva Šrámková
