Nedostatek personálu, desítky předčasových hodin a nočních služeb, malé finanční ohodnocení, demotivovaní a vyhořelí zaměstnanci. Tak vypadá české zdravotnictví očima těch, kteří jsou jeho páteří. Lékaři a zdravotnický personál upozorňují na katastrofální stav ve svém oboru a někteří z nich už začínají ztrácet naději na to, že na nemoc českého zdravotnictví existuje nějaký lék.
„Jeden z lékařů slouží 3 víkendy v měsíci, sestry mají deset služeb za 14 dní včetně těch nočních a primář nám řekne, že pacient nesmí nic poznat,“ sdílí své dojmy zdravotní sestra z Nemocnice v České Lípě a není rozhodně jediná. Absolutní vyčerpání z náročného každodenního „provozu“ jsou spíš normální než výjimečnou situací ve většině nemocnic v Česku. Některé zdravotní sestry jsou dokonce přetěžovány natolik, že v práci končí ze zdravotních důvodů. Například v karlovarské nemocnic v současné době chybí podle jednoho z tamních zaměstnanců 130 – 150 sester a zařízení tak hrozí kolaps.
Nedostatek personálu v českém zdravotnictví se samozřejmě netýká pouze sester, ale také lékařů. Některé nemocnice mluví o vážné krizi, která ovlivňuje provoz a má dopad i na pacienty. V přerovské nemocnici například chybí 10 lékařů. „Přetíženost nočními službami, nedodržování zákoníku práce a menší finanční ohodnocení. To jsou důvody proč lékaři opouštění naše oddělení. V této chvíli situaci nevyřeší ani výrazné navýšení platů, i když by ji mohlo zlepšit,“ popisuje situaci v Nemocnici Domažlice emeritní přimářka interního oddělení MUDr. Irena Paulerová. Naprosto klíčový je podle ní návrat lékařů ze zahraničí a motivace mladých lékařů po promoci.
Navýšení platů je určitě velké téma, ještě zásadnější jsou ale pro české zdravotnictví skutečně systémové změny. Příběh lékaře Jiřího Chvojky, který momentálně žije a pracuje v Německu mluví za vše. „Devět let jsem pracoval na intenzivní péči ve velké fakultní nemocnici. Zároveň jsem si přibral služby na záchrance, učil na lékařské fakultě a pracoval ve výzkumu. Vše proto, že mě medicína baví a bez jakéhokoliv volného času. Ani s maximem služeb jsem nebyl schopen dosáhnout platu, který se v médiích považuje za standard,“ dodává Jiří Chvojka jeden ze střípků bouřlivé mozaiky, která je plná obav o to, kam až situace v českém zdravotnictví může zajít.
