Od Vlastimily Suchánkové jsme dostali email s jejími zkušenostmi a také se zkušenostmi jejích kolegů a kolegyň. Jak vypadá práce zdravotních sestřiček a dalšího zdravotnického personálu? A proč se řada zdravotnických pracovníků nakonec rozhodne změnit povolání? Jedním z důvodů je velká míra demotivace.

Pro ilustraci, jak vypadá práce zdravotních sestřiček a dalšího zdravotnického personálu vybíráme pár zkušeností a příběhů z praxe, které nám Vlastmila Suchánková vylíčila.

Začneme administrativou a podívejme se třeba na ošetřovatelskou dokumentaci. Ta má význam jedině tehdy, je-li do ní zapisováno tak, jak se má. Aby tomu tak bylo, musí na to mít zdravotní sestra čas. Což v praxi prostě a jednoduše nemá. Na standardním oddělení už vůbec ne. Takže je to většinou nějaká plachta se zaškrtávacími políčky a podobně, což je zkrátka nedostačující.

Proč? Ukázka z praxe. LDN, kde leží 30 pacientů. Jediná sestra ve věku 50 let, jejíž služba je 12 hodin. Spolu s ní 1 sanitářka, jejíž služba trvá 8 hodin. Po odchodu sanitářky je k přítomen sanitář, ovšem musí být k dispozici ještě pro další dvě oddělení stejného typu, na kterých leží rovněž zhruba 30 pacientů. Celkem má tedy tento sanitář na starost 90 pacientů. Možná občas mohou být k dispozici dva sanitáři, ale víc ne.

Zpět na ono oddělení LDN. Ze 30 pacientů je 20 ležících, 7 částečně pohyblivých a 3 s psychiatrickou diagnózou. Jen jejich ranní toaleta by se dala přirovnat k maratonskému běhu. Polohování a mobilizování pacienta, bez zvedáku ho musíte ve dvou lidech posadit, kontrolujete jeho pitný režim a tak dál. Většina pacientů je navíc v důchodovém věku.

Příklad není smyšlený, protože je z praxe mé vlastní maminky. Pacientů ale měla obvykle ještě víc než 30. Vždy jim ale věnovala maximální možnou péči, a to na úkor vlastního zdraví. Dnes se jí bortí páteř a její důchod je po 25 letech práce zdravotní sestry něco málo přes 8 000 Kč měsíčně čistého. Protože je její zdraví čím dál tím charnější, doplácela cca před dvěma lety na léky cca 3 000 Kč za tři měsíce.

Řada sestřiček a zdravotního personálu se ale rozhodne jinak než moje maminka, která práci zdravotní sestry zasvětila celý život. Můj bratr pracoval jako sanitář se mnou na oddělení. Už nepracuje, protože se raději rozhodl, že se stane řidičem tramvaje. Spolužačka, která se mnou maturovala, dnes místo práce zdravotní sestry pracuje na směny u CNC stroje, další spolužačka je dentální hygienistkou, spolužák prodává u svého otce vybavení pro motorkáře, bývalý kolega z JIP odjel pracovat do Francie, další kolega raději pracuje v cestovní kanceláři. Jedna kolegyně dokonce spáchala sebevraždu. Trpěla kvůli práci syndromem vyhoření a nikdo ji nepomohl.

Já dnes místo povolání zdravotní sestry pracuji pro eshop, mám osobní volno, volné víkendy, volné svátky a neničím si zdraví, tak jako se to stalo mé mamince. I když tedy ve zdravotnictví už nepracuji, je mi ze situace, ve které se nachází nesmírně smutno a dá se to popsat jedním slovem – frustrace.

Článek spadá do rubrik:

Nedostatek sester

Další články

Crying unhappy upset medical nurse / doctor sad and depressed having stress breakdown. Isolated female Asian / Caucasian on white background.
Sdílíme dopis, který nám zaslala praktická lékařka MUDr. Jaroslava Švandrlíková, předsedkyně OS ČLK Karlovy Vary.
A just born baby swaddled in his blanket.
Nastávající maminky ze Šluknovského výběžku čekají potíže. Porodnice v Rumburku 1. dubna zavírá.
Sad surgeon leaning against the glass door in hospital
Se svolením autorky zde publikujeme její smutné zkušenosti s českým zdravotnictvím...