Přinášíme autentické zamyšlení mladého lékaře MUDr. Kamila Slowika nad tím, proč se své práci věnuje a s jakými překážkami se denně potýká.
Proč to dělám?
Protože mne ta práce stále ještě baví a protože mám radost, když někomu pomůžu. A proč naše zdravotnictví ještě funguje? Protože se pořád ještě najde spousta blbců, jako jsem já. A na to úředníci, politici a jim podobní sází.
A na co narážím?
Jako lékař nemůžu po 6 letech studia pracovat samostatně. Nemůžu ani po dalších 5 letech postgraduálního vzdělávání pracovat sám na sebe. Musím čekat, zdali mi to dovolí pojišťovna. Pakliže dovolí, nemůžu si určit cenu, za kterou svou práci ohodnotím – ohodnotí mne pojišťovna. Když budu pracovat moc, tak mne pokutuje a v důsledku budu já nespokojen. Když budu pracovat málo, začnu dělat chyby a pacienti budou nespokojení a já budu samozřejmě se svou prací také nespokojen.
Když zůstanu v nemocnici, musím pracovat jako běžný občan 8 hodin denně ve všední dny. Bohužel jsou zde navíc i služby, včetně víkendů a svátků… Jako nemocniční lékař se vždy dostanu přes 240 odpracovaných hodin v měsíci (samozřejmě i více).
Mám čistého v průměru 140 Kč/h, když zahrnu svátky a přesčasy. Navíc se při své práci často potýkám s lidmi pod vlivem drog, alkoholu, či s agresivními a arogantními lidmi. De facto jsem podřazen svému pacientovi, nemám zastání v zákoně, oporu v legislativě… nemám právo… prakticky na nic…
Celý článek, který vyšel v dubnovém čísle časopise Tempus Medicorum si můžete přečíst zde.